Jak jste se k pozici chrámového varhaníka dostal?
Od útlého věku jsem navštěvoval kostel sv. Petra a Pavla na Vyšehradě a záhy (asi v sedmi letech) jsem vykonával službu ministranta u oltáře. Přitom jsem s velkým respektem naslouchal zvuku varhan, také když jsem ještě nezmutovaným hlasem zpíval např. Anděl Páně.
Co je na tomto poslání nejsložitější?
Je to krásná služba, správně se dotazujete na poslání. Kostelní či liturgický varhaník potřebuje pokud možno solidní a seriózní základy klavírní hry, varhanní hry, znalost liturgie (to je u ministranta výhoda) a hlavně přijmout roli doprovazeče, který „vede“ zpěv lidu v kostele, nevyvyšovat se nad to, co se děje u oltáře v kostele. Ideální je, pokud varhaník ještě při hře stíhá zpívat.
Čím varhany jako nástroj imponují?
Neomezenými zvukovými barevnými možnostmi a imponujícím až mysteriózním zvukem. Ne nadarmo se říká, že varhany jsou královský nástroj.
Mají mladí o tento obor na hudebních školách zájem?
Podle mého názoru nejvíce záleží na rodinném zázemí a na vztahu k varhanám jako kostelnímu nástroji. Zájem určitě je, pouze existuje málo hudebních škol, které mají k dispozici vhodný výukový nástroj.
Cítím správně, že u vás jde nikoli o zaměstnání, ale o povolání?
Tak to cítíte naprosto přesně, doby, kdy bylo varhanictví zaměstnáním a zároveň zdrojem prostředků pro živobytí, už jsou pryč. Ale je to nádherné povolání.
Která andělská křídla vás přinesla na Staré Město pražské? Máte ke kostelu sv. Bartoloměje nějaký osobní vztah?
Od roku 1993 jsem měl na starost výuku hudební nauky v Hudební škole ve Voršilské ulici. Tehdy probíhala v Melantrišce, a tak jsem denně chodíval Bartolomějskou ulicí. Tady jsem se osmělil a jednoho dne poprosil S. Benediktu, zda bych si mohl zahrát při mši sv. Uchvátily mne varhany mistra varhanáře Vladimíra Šlajcha, atmosféra kostela, pohostinnost a vděčnost Šedých sester. Dohoda byla na světě! A ještě drobnost: už jako kluk jsem hrával v kostele P. Marie Bolestné u Alžbětinek. Tam dodnes stojí původní varhany Jindřicha Schiffnera zachráněné v padesátých letech právě z kostela sv. Bartoloměje. Chrám sv. Bartoloměje je pro mne zvláštním duchovním prostorem, kde je patrné, že nic není zadarmo. Nezměrná utrpení a kruté osudy nevinných lidí, obětí totalitního režimu, a současný život ve svobodě. Pokaždé si zde uvědomuji vysokou míru zodpovědnosti a zároveň vlastní nedostatečnost.
Petr Mašlaň
Absolvent Pedagogické fakulty UK, obor čeština – hudební výchova, violoncellista a varhaník, se narodil 27. června 1956 v Praze. Ve čtrnácti letech začal působit jako liturgický varhaník a zpěvák na pražských kůrech (Zvěstování P. Marii „Na Trávníčku“, sv. Petr a Pavel na Vyšehradě, Nejsv. Trojice ve Spálené ul., Nejsv. Trojice v Podskalí, Panna Marie Bolestná u Alžbětinek, sv. Ludmila v Praze na Vinohradech, sv. Bartoloměj na Starém Městě) a jako violoncellista orchestru LŠU Voršilská a rovněž svatojilského kůru v Husově ulici. Působí jako zástupce ředitele Gymnázia a Hudební školy hl. města Prahy, kde se kromě organizace školního života věnuje výuce intonace a hudební teorie. Manželka Anna je učitelkou přípravné hudební výchovy a hudební nauky, dcera Magdaléna zástupce koncertního mistra prvních houslí v České filharmonii. Syn Petr po studiích violoncella na HAMU pokračuje v Paříži na tamní konzervatoři v oboru barokního violoncella a chorálního zpěvu.
