Pocházíte ze Vsetína, ale bydlíte v Podolí. Co vás do hlavního města přivedlo?
Studium. Po maturitě na gymnáziu jsem usoudil, že se přece jen nebudu živit ledním hokejem, a protože moje o něco starší přítelkyně již v Praze studovala, šel jsem za ní. Před šesti lety jsem si vybral Matfyz, bydlel na vysokoškolské koleji a pak se v Praze již ukotvil. Nejprve pod Vyšehradem, posléze jsem se přestěhoval do Podolí. Pro mne je to ideální místo pro sportování. Sauna, plavání, procházky kolem řeky, tím si vždy skvěle vyčistím hlavu.
Chtěl jsem být tedy nejprve profesionálním hokejistou?
Chtěl, asi jako každý kluk, který se hokeji věnuje. Ambice byly, měl jsem na hokej hlavu a možná i ruce. Navíc jsem byl vysoký a vážil o několik kilogramů víc, než by bylo zdrávo, ale zase jsem měl jako obránce respekt. Jenže mi chyběla rychlost a obratnost, navíc někteří kluci kolem mne dospívali dřív. A také jsem si příliš pozdě v hlavě srovnal, že některé věci nedělám pro trenéra, ale pro sebe. Když mi došlo, že jsou moji vrstevníci po výkonnostní stránce dál, řekl jsem si, že obživa hlavou bude větší sázkou na jistotu.
Stále studujete?
Ne. Nastoupil jsem na zmíněný Matfyz, protože matematika mne vždy bavila a šla mi. Ovšem asi jsem si dostatečně nenastudoval, jak velký je rozdíl mezi středoškolským a vysokoškolským učivem. Když jsem naskočil do studijního kolotoče, zjistil jsem, že nejsem ochoten věnovat studiu šest dní v týdnu a obětovat mu třeba i sport. Se školou jsem se proto rychle, asi po dvou třech měsících, rozloučil.
Čím jste se pak živil?
Jelikož mne rodiče nemohli během studia podporovat, našel jsem si brigádu. Udělal jsem si trenérský fitness kurz a začal se věnovat zdravému životnímu stylu. Ještě jednou jsem pak ke studiu vrátil a vybral si na vysoké škole ekonomické obor finance a daně. Ale po dvou letech, jak se nabalovaly příležitosti ve fitness oboru, jsem to vzdal a naplno se vrhl do podnikání.
Takže poupravím předchozí otázku – čím se teď živíte?
Začínal jsem jako osobní trenér. Postupně stoupala poptávka a já zjistil, že klienti nemají problém jen s cvičením, ale i s fyzioterapií, výživou atd. Obklopil jsem se proto odborníky z příslušných oblastí a nyní neřešíme jen pohyb a bolesti, ale i regeneraci, spánek či klientův aktivní odpočinek. A jelikož mám za sebou výcvik na mentálního kouče, řeším s klienty jejich psychiku a motivaci. Protože hlava je většinou ten největší nepřítel, který nám brání ve štěstí nebo zdraví. Takto kompletně pečujeme o individuální klientelu v našem studiu Na Poříčí 17. Navíc pořádáme ve firmách workshopy a přednášky a pomáháme pracovníkům zbavit se bolesti či je učíme pracovat se stresem tak, aby jim třeba nenarušoval spánek.
Jak se lze zbavit pracovního stresu?
Přes náš mozek. On nás chrání před psychickým i fyzickým strádáním a je pro něj přirozené, že když cítíme nějaké nebezpečí, a nemusí to být právě šelma v křoví, ale třeba nepříjemné pracovní e-maily či svízelná finanční situace, chce nás ochránit nějakou odměnou. Ta může být v podobě alkoholu nebo sladkosti. Znám to moc dobře, když jsem byl dříve ve stresu, byl jsem schopný seběhnout dvě patra, přeběhnout ulici, vpadnout do pekařství a sníst dva koláče, a ani jsem nevěděl jak. Ale to není dobře. Ve stresující chvíli je lepší se zhluboka nadechnout, dát situaci trochu odstup a zamyslet se, zda láhev alkoholu nebo bonboniéra je tou pravou odměnou… Já tvrdím, že v umírněné podobě, tedy dvě deci alkoholu a řádka čokolády, ano. Víc ovšem ne a je dobré hledat odměny i v duchovní světě, v sama sobě.
To zní téměř ezotericky a určitě případným zájemcům prozradíte více. Mne by teď zajímalo, jak se stalo, že jste byl vyhlášen nejkrásnějším mužem naší země?
O této soutěži jsem věděl už několik let, ale tehdy jsem měl asi o dvacet kilogramů více a nenapadlo by mne se do ní přihlásit. Hecovali mne i kolegové, ale já trval na tom, že chci být považován za odborníka a ne za modelku (úsměv). Ale v lednu jsme byli v televizi Prima a po skončení pořadu se mne jeho moderátorka Lenka Špilarová zeptala, zda nechci přijít na soutěžní casting? A jelikož to byl impuls od někoho cizího, začal jsem o tom přemýšlet a nakonec do toho šel. Když mne vybrali mezi finálovou dvanáctku, podíval jsem se na záznam z loňského ročníku a řekl si – sakra, do čeho si se to navrtal?! Ale už nebylo cesty zpět a musel jsem se s tím popasovat…
A úspěšně, získal jste titul. Co je s ním všechno spojené?
Kromě věcných odměn různé rozhovory pro média a setkání se sponzory. Největší závazek, který z titulu vyplývá, je odjet reprezentovat na Mister International, který bude začátkem příštího roku asi v Asii.
Která soutěžní disciplína byla pro vás nejtěžší?
Byly to hned dvě. Ve volné jsem nevěděl, co budu dělat, neumím hrát na hudební nástroj ani zpívat. Nakonec jsem si vybral scénický tanec. Měl jsem skvělou choreografku i partnerku, obě byly velmi trpělivé. Ale nejvíce mi dala zabrat promenáda v plavkách. Jako dítě jsem měl nadváhu, a proto jsem nevyhledával místa, kde bych se obnažoval byť jen do půlky těla. A i když se moje postava posunula už někam jinam, v hlavě to mám pořád uložené. Musel jsem na tom zapracovat s mentální koučkou, protože už na soustředění, když jsme se fotili, jsem z toho byl ve stresu.
Jak vaše vítězství přijala přítelkyně?
Jsem singl. Rozešli jsme se v období prvních soutěžních castingů, na přelomu ledna a února.
Byl jste tedy už zahrnut pozvánkami na rande?
Nějaké zprávy mi přicházejí (úsměv). Dokonce jsem se někde dočetl, že mi chodí fotografie dívek nahoře bez, což zatím není pravda (smích).
Vyhrál jste někdy předtím nějakou cenu?
Individuální cenu snad jedině ve škole za recitační soutěž (úsměv). Já jsem spíše týmový hráč, v žácích jsem dvakrát slavil republikový titul v ledním hokeji a v hokejbale také dvakrát titul mistra republiky.
Ziskem titulu Muž roku se vám samozřejmě otevřely dveře do mediálního světa. Nepřemýšlíte třeba o vašem pořadu na téma zdravý životní styl?
Upřímně – já jsem nepočítal s tím, že vyhraji. Bral jsem to jako příležitost, která mne posune dál, a myslel jsem si, že vyhlášením vítězů to skončí. Jenže neskončilo… Když o tom s odstupem času přemýšlím, tak právě vámi zmiňovaný typ pořadu by byl skvělým vyústěním celého mého příběhu. A troufám si říci, že je to i můj sen, který se snad časem splní…
Vojtěch Urban
– narozen 7. 8. 1993 ve Zlíně
– podnikatel, specialista na zdravý životní styl
– svobodný, bezdětný
