Květa Fialová se narodila na Slovensku, v obci Vel'ké Dravce v okrese
Lučenec. Její maminka byla výtvarnice, vedle malby se věnovala i
sochaření. Na Slovensku žila rodina do roku 1938, kdy je slovenští
nacionalisté přinutili odejít do Čech. Z konce 2. světové války si
dospívající Květa odnesla nanejvýš traumatizující zážitek, když ji spolu
s matkou brutálně znásilnili sovětští vojáci. Tato zkušenost byla
počátkem jejího komplikovaného a rozporuplného vztahu k mužům. Po válce
se matka vrátila na Slovensko a Květa Fialová zůstala sama. Přitahovalo
ji divadlo a v roce 1946 začala hrát v Českém Těšíně. Téhož roku byla
přijata na brněnskou konzervatoř. Pokračovala studiem na JAMU, které
úspěšně zakončila v roce 1950. Ještě během studia se objevila v malé
roli zapomenutého budovatelského snímku VELKÁ PŘÍLEŽITOST.
V 50.
letech postupně prošla divadelními angažmá v Opavě, Českých
Budějovicích, Kolíně a jednu sezónu hrála dokonce ve vzdáleném Martině
na Slovensku. Přestože se pohybovala na oblasti, byla obsazena v
několika nevýrazných filmech oné doby. Do Prahy mladou herečku pozval v
roce 1958 Jan Werich. Divadlu ABC zůstala v následujících desetiletích
věrná i po jeho připojení k Městským divadlům pražským až do roku 1991 a
i později zde pohostinsky vystupovala. Příchod do Prahy znamenal větší
nabídku filmových rolí. V 60. letech ztvárnila řadu výrazných filmových
postav. Objevila se např. ve válečných dramatech SMRT SI ŘÍKÁ ENGELCHEN
nebo OSTŘE SLEDOVANÉ VLAKY. Česká kinematografie ale především v Květě
Fialové objevila ideální představitelku krásných osudových žen a v 60.
letech se tak herečka stala pro mužské publikum sexy symbolem.
Její
životní rolí se stala postava barové zpěvačky v parodii na divoký západ
LIMONÁDOVÝ JOE ANEB KOŇSKÁ OPERA. Protože neuměla zpívat, pěvecký part
za ni nazpívala zpěvačka Yvetta Simonová. Ta ji ostatně zastoupila po
pěvecké stránce i v muzikálu ZVONOKOSY o několik desítek let později.
Typově podobné role femme fatale si zopakovala i v parodiích na brakové
detektivky (FANTOM MORRISVILLU) a špionážní thrillery bondovského střihu
(KONEC AGENTA W4C PROSTŘEDNICTVÍM PSA PANA FOUSTKY) a v detektivkách
(PARTIE KRÁSNÉHO DRAGOUNA). Slušný prostor jí od konce 60. let poskytla i
televize. Objevila se např. v inscenaci VAJÍČKO, seriálu HŘÍŠNÍ LIDÉ
MĚSTA PRAŽSKÉHO nebo v představení CHARLIEHO TETA. Její filmová,
televizní i divadelní kariéra plynula bez větších propadů a s
přibývajícím věkem bez problémů měnila svůj herecký typ z osudových žen
na zralé elegantní dámy a babičky, které hrála s nezaměnitelným šarmem a
nadhledem. Taková byla její hraběnka v parodii ADÉLA JEŠTĚ NEVEČEŘELA
nebo babička v rodinné komedii S TEBOU MĚ BAVÍ SVĚT. Své role uměla
ztvárnit s typickou sebeironií a lehkou nadsázkou. Má široký herecký
rejstřík, objevila se prakticky ve všech žánrech, největší podíl ale
tvořily komedie, které také měly největší ohlas.
V pozdějším věku
našla svou parketu v postavách záhadných a komicky výstředních starých
dam a řadu si jich zahrála zejména v televizních inscenacích, jako např.
TŘI ALBERTI A SLEČNA MATYLDA, ZÁHADNÁ PANÍ SAVAGEOVÁ nebo TŘI DÁMY S
PISTOLÍ. I v důchodovém věku, kdy většina hereček postupně mizí z
obrazovek a filmového plátna, zůstala často obsazovanou a populární
herečkou. Z jejích četných, většinou komediálních divadelních rolí stojí
za zmínku např. Marta Brewsterová ve hře Jezinky bezinky nebo hlavní
ženská role v černé komedii Harold a Maud.
Pokud jde o osobní
život, poprvé se provdala už v 21 letech, ale vzhledem k jejímu
svéráznému vztahu k mužům manželství trvalo velmi krátce. Mladou herečku
manželský život vyděsil natolik, že od manžela utekla a nějaký čas
dokonce přespávala v opuštěné márnici kolínského hřbitova. Svého druhého
muže, režiséra Pavla Hášu, poznala v roce 1957 a o dva roky později se
vzali. Manželství nejenže vydrželo, ale lze ho považovat za šťastné -
především díky tomu, že oba partneři k sobě byli nanejvýš tolerantní a
dopřávali si vzájemně velkou míru svobody. V roce 1962 se jim narodila
dcera a dnes je již Květa Fialová babičkou. Herečka se vždy zajímala o
východní nauky, zejména budhismus, o okultismus a čarodějnictví. Vlastní
sbírku předmětů vztahujících se k tomuto okruhu zájmů.
Zdroj: CSFD