Co se děje v Podskalské celnici

Název Výtoň vznikl podle úkonu vytínání určitého množství dřeva ze svázaných vorů. V nejstarší době měla podobu ohrady na dřevo s jednoduchým objektem pro úřad výběrčích. Umístění celnice v dnešním objektu lze sledovat od 16. století. Objekt se stal celnicí, šenkovnou a útulkem pro plavce. Dnešní budova zůstala na úrovni původní zástavby a nachází se v blízkosti tzv. výtoniště. Je to z větší části roubená, omítnutá, pozdně gotická stavba ze 16. století, ozdobená v 17. století pískovcovým novoměstským znakem.

Voroplavba na Vltavě

První spolehlivá zmínka o plavení vorů na Vltavě je z r. 1316, poslední vor doplul na rozestavěnou přehradu Orlík 12. 9. 1960. Dobové fotografie a dokumenty zachycují stavbu vorů, jejich cestu po Vltavě do Prahy a svérázný život vorařů-plavců. V době největšího rozkvětu na přelomu 19. a 20. stol. pokračovala řada vorů z Prahy do Německa, některé až do Hamburku. Od r. 1902 se užíval i vlek (remorkáž) vorů parníky. Ústředním exponátem je věrný model vorového pramene, dále zde nalezneme nástroje používané plavci a zejména unikátní dvojici původních vesel z voru, která byla náhodně objevena na půdě celnice při její nedávné rekonstrukci.

Historie zaniklého Podskalí - vory a lodě na Vltavě

Budova bývalé celnice na Výtoni, čp. 412 na dnešním Rašínově nábřeží, je vedle kostela sv. Kosmy a Damiána posledním zachovaným zbytkem starobylé rybářské osady Podskalí. Osada Podskalí existovala již od sklonku 12. století a její obyvatelé získali postupně monopolní právo na obchod se dřevem, které sem bylo připlavováno po Vltavě. Výtoň byla starobylá instituce vybírající mýto ze dřeva připlaveného po Vltavě na pražský trh.

Z dějin Podskalí

Střed místnosti zaujímá model Podskalí v podobě, jakou mělo kolem r. 1870. V následujícím desetiletí byly postupně vystavěny mosty, které narušily starobylý ráz čtvrti. Konečný zánik starého Podskalí nastal přibližně mezi roky 1905 a 1914. Po vystavění nábřeží a Vyšehradského tunelu byly zbořeny plavecké domy a ohrady se dřevem a na jejich místě vznikly moderní činžovní domy. Kromě obchodu se dřevem se Podskaláci živili jako plavci na vorech a lodích, v létě těžili ze dna řeky písek a v zimě si přivydělávali jako ledaři. Sdružovali se ve spolku Vltavan, který existuje od r. 1871 dosud. Podobu zaniklého Podskalí a život jeho obyvatel připomínají historické fotografie, původní nástroje dřevařů, ledařů a pískařů i stejnokroj Vltavanu. K unikátům patří pokladna z výtoňské celnice.

Nákladní plavba na Vltavě

Vltava bývala v minulosti důležitou dopravní tepnou. U zrodu dálkové lodní dopravy na Vltavě stáli habsburští panovníci, kteří podporovali splavňování řeky. První loď naložená rakouskou solí připlula do Prahy z Českých Budějovic v r. 1550. Nákladní lodní doprava na střední Vltavě zanikla koncem 40. let 20. století následkem výstavby přehrad. Fotografie, kresby a model dokumentují stavbu dřevěných nákladních lodí - „šífů", jejich plavbu po proudu i protiproudní vlek koňmi. K zajímavým exponátům patří rovněž panorama Vltavy mezi Prahou a bývalými Svatojánskými proudy z r. 1640. Mezi Prahou a Mělníkem - na rozdíl od střední Vltavy - nákladní plavba přetrvala až do současnosti. Díky postupné regulaci zde bylo možno od konce 19. století používat k vleku člunů i parníky. Později nastoupily motorové remorkéry a nákladní lodě. Dějiny plavby na dolní Vltavě jsou dokumentovány především historickými fotografiemi vlečných parníků jednotlivých plavebních společností. Pozornost dále upoutá např. původní kotva vlečného člunu z r. 1913.

Pražská osobní paroplavba

Osobní lodní dopravu na Vltavě zahájil v r. 1841 parník Bohemia, postavený v Karlíně podle plánů Angličana J. J. Rustona. Toto spojení mezi Prahou a Drážďany trvalo 10 let. Nepřerušená tradice osobní paroplavby začíná v r. 1865 založením společnosti, která pod názvem Pražská paroplavební společnost (PPS) existuje dodnes. U jejího zrodu stál pozdější primátor František Dittrich. Plavbu z Prahy do Štěchovic zahájil 26. 8.1865 parník Praha. Postupně rostl počet pražských parníků a rozšiřovala se i nabídka cestujícím. Od r. 1912 se jezdilo i do Mělníka a v době největšího rozkvětu PPS za I. republiky dokonce až do Hřenska. Velice populární bývaly výlety do Štěchovic ke Svatojánským proudům a po jejich zatopení postupně až pod Slapskou přehradu. Historie pražské paroplavby je podrobně zachycena nejen historickými dokumenty a fotografiemi, ale také modely parníků Bohemia a Vltava.

Kontakt