Daniela Kolářová: Riegrovy sady jsou ukázkou chytrosti našich předků

Ve stálém angažmá Divadla na Vinohradech jste od roku 1971, co se za ta léta v divadle změnilo?

Není možné přehlédnout absenci mnoha kolegyň a kolegů, kteří tvořili silnou hereckou generaci vinohradského divadla. Jsou v hereckém nebi a já se jich občas ptávám, když si nevím s něčím rady. A změnil se společenský systém, je citelně znát nepřítomnost cenzury, stejně jako nepřítomnost sovětských vojenských posádek v naší zemi. Učíme se být svobodnými lidmi. Ve Vinohradském divadle došlo ke generační výměně a tak oproti roku 1971, kdy jsem tam dostala angažmá jako mladá holka, patřím dnes ke starší generaci. V květnu letošního roku jsem se stala babičkou.

V jakých hrách Vás mohou diváci vidět nyní?                                          

Jistě, pane ministře a v Zámku.                                                                                        

V září příštího roku by se měl na obrazovkách České televize objevit seriál Elixír mládí, ve kterém hrajete.  Řeknete mi něco o něm?

Bude to vyprávění o lidech, kteří žijí v Domě sociálních služeb. Jsem ráda, že se právě tohle téma dostane na televizní obrazovku. Zatím je to téma odsouvané a vytěsňované, i když se týká všech. Seniorů i těch, kteří budou jednou seniory.

Vypadáte stále výborně. Jaký je ten váš elixír mládí?

Děkuji. Receptů, včetně plastických operací existuje hodně. Ale já osobně preferuji cestu přirozenosti, osobní aktivity a pozitivního postoje ke všemu, co mě potkává a obklopuje. Jsem ráda, že mám hodně pracovních nabídek a možnost být v přírodě, která je pro mne čím dál důležitější.

Začátkem 90. let jste vstoupila do politiky, jak na tuto dobu vzpomínáte?

 Vzpomínky jsou smíšené. Byly to okamžiky zázraků, idealismů a postupného probouzení do reality. V listopadových dnech jsem sledovala dokumentární záznamy z té doby a přiznám se, že jsem byla znovu zasažená shromážděním spoluobčanů na Letné, byla to v naší zemi naprosto ojedinělá a nečekaná událost. Já osobně jsem prošla dvouletou poslaneckou zkušeností v ČNR. Byla to hektická doba, naše země byla federací. Byli jsme Československo. Jak to dopadlo, je známé. Zcela věcně, z odstupu jsem byla očitým svědkem rozpadu Občanského fóra na ODS, ODA, Občanské hnutí a Nezávislé. Lidé, kteří se na začátku slušně zdravili, se začali proměňovat v zavilé odpůrce. A věřte nebo nevěřte, proměňovali se i fyzicky. Zvolila jsem si Občanské hnutí, protože se mi jevily logické postoje a představy o právním rámci privatizace, návrhy z oblasti ekologie a také to, že mnozí z těchto kolegů nebyli zasahovaní tou mocenskou chorobou. Osobně jsem neměla v úmyslu být poslankyní déle než dva roky.

 Přesuňme se od politiky, k vám domů. Máte doma tři chlapy, nebylo vám někdy trošku líto, že nemáte holčičku?

 Ne, ani ne. A teď máme holčičku, vnučku Annu.

Vaším mužem je režisér a herec Jiří Ornest, bavíte se doma o svých profesích? Radíte si navzájem?

Není možné o divadlo občas nezavadit, ale pokud se neděje něco mimořádně zajímavého nebo šeredného, tak ani ne. Neradíme si, to ani nejde. Pracujete s režiséry a kolegy, tam je podstata divadelní práce.

Za pár dní je tu Štědrý den, zeptám se tedy, jak vypadá Štědrý den u vás doma? Dodržujete nějaké tradice?

 Myslím, že jsme obyčejná rodina, dodržujeme kapry a bramborový salát, zvoníme u otevřeného okna a pak jsme překvapení vším, co nám Ježíšek nadělil.

Na náměstí Míru vyrostly Vánoční trhy, půjdete se podívat?

 Ano, určitě!

Co máte na Praze 2 ráda?

Riegerovy sady, protože jsou ukázkou chytrosti našich předků. Geniální zahradní architektura, která nechává průhledy na panorama části Prahy a volné stráně pro sáňkování v zimě a povalování v létě. A také některé obytné domy ze starší zástavby i funkcionalistické z třicátých let minulého století. Dominantou Vinohrad je ovšem chrám Nejsvětější Trojice na náměstí Jiřího z Poděbrad od architekta Plečnika.

A co se vám naopak nelíbí?

Neříkám to ráda, ale strašně mě štve, že jsme málo čistotní občané. Pořád narážím na psí výkaly, v kontejnerech na tříděný odpad jsou předměty, které tam nepatří. V parcích se válí plastové i pivní lahve, nebo střepy.

OTÁZKY ČTENÁŘŮ

Jaká byla nebo je vaše nejoblíbenější role v Divadle na Vinohradech?

Z poslední doby to byla Elina Makropulos. Ale nejraději mám vždycky tu roli, kterou právě zkouším, nostalgie za ostatními by byla kontraproduktivní.

Před kamerou jste se často potkávala s Jaromírem Hanzlíkem, stali se z vás přátelé?

Byli jsme kolegové, kteří se občas i pohádali, ale bylo to jen, když se to týkalo práce na jevišti. Soukromě jsme žili každý svůj život.

Váš starší syn je spoluzakladatelem skupiny The Tap Tap (pozn. red. rytmický soubor _Jedličkova ústavu), chodíte na jejich koncerty?

Ano, pokud mohu, jdu se podívat. Fandím jim!!!

Noc na Karlštejně patrí k mojim najobľúbenejším filmom. Aké bolo natáčanie? Čo z tohto filmu vám najviac utkvelo v pamäti?

Děkuji, děkujeme. Nejvíc si vzpomínám na množství koní na nádvoří Karlštejna. A také, byla to poslední filmová postava pana Marvana.

Jak se Vám paní Kolářová točil film Vratné láhve v roli manželky Zdeňka Svěráka?

Setkali jsme se před kamerou po třiceti letech a bylo to dobré setkání. Proces filmování sám o sobě není nic záviděníhodného, ale i přesto to byla klidná a soustředěná práce.