Dřevo je dnes stále v módě

Jak jste se jako sochař dostal ke dřevu? A co bylo prvotní - práce se dřevem, nebo sochařina?
Spíš bych řekl, že jsem se se dřevem potkal. Ono kdyby nebylo dřeva, asi bych ani nebyl výtvarník - sochař. Já totiž v tom pravém slova smyslu ani sochař nejsem... Nejdřív bylo několik sošek, pak řemeslo, řemeslo, řemeslo a potom obrazy a objekty ze dřeva postavené. Sochy mám jako koníčka a dělám jich málo.
Jak důkladná znalost dřeva a dřevin je k tomu zapotřebí?
Pro mě dřevo není jen materiál, já už na začátku počítám s jeho spoluautorstvím, využívám i barvu, strukturu a podobně. A k tomu je potřeba vědět dost, aby výsledná práce vypadala, jak si představuju, a aby vydržela. Pracuju asi se třiceti až čtyřiceti druhy dřev, dnes už převážně našimi...
Ve vaší tvorbě jsou zastoupena jak volná umělecká díla, tak užité umění. Co děláte častěji, respektive co máte raději?
Nejradši mám vždycky to, na čem zrovna dělám... V poslední době převažuje volná tvorba.
Co se lépe prodává - užité um_ní, nebo volná tvorba?
Asi jak kdy a u koho... Ale myslím, že se podle toho nikdo nerozhoduje...
Živíte se prodejem svých dčl? Je to dostatečné, nebo děláte i něco jiného?
Ano, uživím se. Není to na vyskakování, ale zaplaťpánbůh, skoro si můžu dělat, co umím nejlíp a co chci. Nedělám nic jiného kromě občasného psaní, trochy přednášení a tak...
Vystupujete také jaké moderátor televizního cyklu...
Ano. Česká televize nyní uvádí vždy v pátek odpoledne na svém druhém programu cyklus Kus dřeva ze stromu, kde divákům představuji
svou práci a druhy dřev, se kterými pracuji. Je to dvacet šest dílů, první díl je úvodní, poslední je takovým „filmem o seriálu". Zbylých 24 dílů je o jednotlivých druzích dřev. Co díl, to jeden strom.
Kdo jsou vaši zákazníci? Jsou to častěji firmy, nebo jednotlivci?
V drtivé většině jsou to jednotlivci. Mám několik sběratelů, kteří ke mně jezdí už řadu let. Jsou mezi nimi velké rozdíly. Teď mě ale napadá, že jedno mají společné všichni: vytříbený vkus!
Jaký je ve dřevu současný trend, například které dřevo, které výrobky mají zákazníci a veřejnost nejraději?
Doba dřevěná stále trvá, tvrdím já a myslím, že se vrací obliba dřeva, protože jak jde čas, je přírodní látka cennější pro svou blízkost. A někdo už dřevo vnímá jako domov, jako útočiště nebo jistotu.
Je vůbec dřevo jako umělecký materiál dnes stále ještě v oblibě? Nevytlačují ho jiné, modernější materiály?
Co se týče umění, panuje u nás a asi nejen u nás - naprosté zmatení jazyků i hlav. Jeden neví, co říká druhý, nefunguje už ani názvosloví. Začínáme si říkat, že umění je to, co se mi líbí... Z tohoto hlediska je na tom dřevo dobře, vrací se i klasická malba. Připouštím ale, že tyhle trendy zase až tolik nesleduji.
Jak fyzicky je namáhavá práce se dřevem?
Je namáhavá, ale dělají to i holky, snad s výjimkou obsluhy motorových pil. A dnes už existuje spousta různých hejblátek a udělátek, která mají tu práci ulehčit - ale většina z nich je skoro k ničemu, jen na hraní...
Pořádají se dnes nějaká řezbářská sympozia? Účastníte se jich?
Zažívají velkou renesanci. Já jsem členem skvělé party při Muzeu Českého ráje v Turnově a jezdím tam nejméně jednou do roka.
Jaké připravujete výstavy?
Mám teď za sebou výstavu ve školicím středisku Atheris ve Francouzské ulici na Vinohradech. Trvala tři měsíce a vyvrcholila na konci února křtem mé nové monografie. Teď v březnu chystám výstavu v Paláci knihy, v Luxoru na Václaváku, a od půlky srpna budu vystavovat ve Františkových Lázních. Příští rok snad budu mít něco většího v Praze.
Jaký je vlastně váš vztah k Praze 2?
Jsem místní rodák. Z porodnice U Apolináře mě převezli - nebo jen přenesli? - na Vinohrady do Varšavské ulice, do čísla 23, kde jsme bydleli. Vedle našeho domu dole byl koloniál... ne, mlékárna a měli tam ty lahve uzavřené staniolem. A teď vám něco řeknu, Gröbovka, to je moje dětství... V celé Varšavské ulici tenkrát, tedy v letech 1955 až 1962, neparkovalo jediné auto! Fakt! Dovedete si to představit?