Návštěva belgické restaurace Bruxx na Praze 2 byla vlastně úplnou náhodou. Food blogerka Nina Řehačková (Kuře v Podvazkách) navrhla toto místo jako ideální na naši schůzku ještě s dalším nadšeným kuchařem a členem food blogu Kitchen Story Jirkou. Ideální hlavně z toho důvodu, že je tam dětský koutek, který jsme potřebovali k uložení malých „kuřat“ a mohli se tak vrhnout na projednávání a plánování menu naší charitativní grilovací akce.
Na tuto restauraci jsem nekladla veliké nároky, v podstatě jsem očekávala sousední Vinohradský Parlament v belgickém stylu, což se mi také hned po vkročení do restaurace potvrdilo. Veliké místnosti, hlučná atmosféra a spousta piva na stolech usměvavých zákazníků. Skvělé, napadlo mě ihned, tohle můžu. Byli jsme usazeni k rohovému velice příjemnému a útulnému stolu a během vteřiny nám již leželi jídelní lístky na stolech a bylo doporučováno to nejlepší belgické pivo. Co nás všechny trochu zarazilo, byl projev mladého obsluhujícího číšňíka, který nahodil tón, jakoby nás vítal v té nejdražší michelinské restauraci v Praze a na jakoukoliv otázku měl tu nejpozitivnější odpověď. Zkrátka je pro svou práci opravdu nadšený, asi rozumí místnímu jídlu a baví ho to, na tom není nic špatného, napadlo nás. Pro nás prozatím milé a úsměvné.
Na začátek jsem si objednala tomatovou polévku s telecími noky a dlouhými tenkými nudlemi (69,-). Polévka je pro mě vždy trochu klíčem ke kuchyni dané restaurace a na jejím základě občas dokáže člověk odhadnout, jak bude probíhat následovné. Poté, co mi polévku donesli jsem jen tajně doufala, že v tomhle případě tomu bude jinak a že scénář dnešní večeře bude opačný. Tato polévka rajčata neviděla ani z dálky. Nemilá chuť plechovky, místo dlouhých tenkých nudlí nakrájená palačinka, tudíž nudle celestýnské a tři miniaturní telecí nočky, ačkoliv byly chutné, na druhou stranu ale tak malicherné, že se ve mdlém a ne příliš ochuceném rajčatovém protlaku ztratily a celý pokrm tak na starost dostal dvouletý Eda, kterému chutnalo náramně. To by odpovídalo. Nině tedy nedalo se nezeptat, zda je polévka připravena z čerstvých rajčat, jak nám bylo tvrzeno a dostala se nám odpověď, že si je jistý, že ano, ale že se ještě zeptá v kuchyni a přijde nám hned říct.
Odpovědí se nám však již nedostalo, za to jsme obdrželi spoustu jiných, pro nás vcelku zábavných informací. Pan číšník s námi mluvil, jakoby jsme v životě nebyli v restauraci a snažil se nás přesvědčovat o jejich produktech a jídle, že je to to nejlepší, co jsme kdy jedli a že nebudeme litovat. Nechali jsme si tedy od pana obsluhujícího doporučit a buď jsme zkrátka neměli štěstí na výběr jídel nebo někde nastala jiná chyba. Nerozumím, proč nám zkrátka neřekl, ať ochutnáme jejich mušle či šneky, ty zde prý mají vyhlášené. Já si nakonec poručila králičí stehno s třešněmi a pivem Boon Kriek, podávané s belgickou krvavou klobásou Boudin, pečenou čekankou a petrželovým La Ratte brambůrkem (259,-), Jirka toužil ochutnat jejich belgický hovězí tatarák s okurkami cornichons, kapary, petrželkou, dijonskou hořčicí a tabascem, podávaný se smaženými domácími hranolky (219,-) a Nina si objednala ragú z hovězího krku, podlévané černým pivem Leffe Bruin, podávané s bramborovou kaší s máslem a dušeným jablečným pyré (229,-)
Mezitím, co jsme čekali na naše hlavní chody, jsme si vychutnávali hutné belgické pivo, které zde opravdu umí a jediné, co se mi honilo hlavou bylo, že příští návštěva, pokud se uskuteční, bude ryze za jejich skvělým pivem a typickými hrnci plných mušlí, které u okolních stolů bohatě přistávaly a voněly na celý lokál.
Netrvalo to dlouho a nám na stolech přistály objednané pokrmy, které vypadaly skvěle a na první pohled opravdu chutně. Příjemná prezentace, která nabudí oko a spustí činnost chuťových pohárků toužících ochutnat voňavý pokrm servírován na krásných čistých talířích. Pustili jsme se tedy do díla a moje králičí stehýnko příjemně překvapilo, maso odpadávalo od kosti a bylo nesmírně chutné. Krvavá belgická klobáska nás všechny doslova omráčila, výherce večera, opravdová delikatesa a troufám si tvrdit, že by ji měli ve svém menu nabízet samu o sobě, ne jeden by se na ni vracel. Omáčka s třešněmi a pivem Boon Kriek připomínala spíše nevýrazné školní uho. Kdyby ty třešně a pivo do menu nenapsali, udělali by mnohem lépe, říkám si. Za mě tedy vzhledem k ceně ucházející pokrm s překvapivě měkkým a šťavnatým králičím masem, které dnes dostanete málokde.
Nina konstatovala její hovězí ragú jako velmi obyčejné, což naprosto odpovídalo. Měkké maso, tmavá omáčka, ale zkrátka tak běžný pokrm, kterému se nedalo nic vytknout, ani pochválit. Kousky syrových brambor v bramborovém pyré pokrmu taky nepřidaly.
Po ochutnání rajčatové polévky, mé “třešňové” omáčky a hovězího ragú mi najednou došlo, že zde mají jediný a hlavní problém – dochucování pokrmů. Vše je tak nějak mdlé, že ani sůl a pepř na stole nepomůžou. Jirkův tataráček byl už jen závěrem, který ačkoliv nebyl špatně ochucený, maso bylo tak suché, že polovina pokrmu putovala zpátky do kuchyně.
Když se nás číšník ptal, zda jsme byli spokojeni, mile jsme mu odpověděli, že jsme bohužel trochu zklamáni a že na základě jeho doporučení jsme čekali větší pochutnání si nad objednanými pokrmy. Jeho reakce nás nepřekvapila. Přeci jen zde vše dělají nejlepší a my se mýlíme.
Na dezerty bohužel nedošlo, chuť nás přešla a my si raději ještě pochutnali na pár ušatých třetinkách jejich skvělého piva. Netvrdím, že toto byla má poslední návštěva restaurace Bruxx. Jen si myslím, že obsluha by měla zůstat trochu při zemi a nehrát si na nic víc, než na to, v čem je dobrá – mušle, šneci, pivo a belgické hranolky!
Naší návštěvu malinko spojuju se smůlou či neštěstím, protože jak si pak vysvětlíme, že většina mých přátel si Bruxx vychvaluje? Zkrátka budu muset vyrazit znova, narazit na jiného číšníka, který mi doporučí správné pokrmy a bude se chovat úměrně k místu, kde pracuje. Jak se totiž říká, servis a obsluha restaurace je půlka úspěchu a stejně tak to platí i o jídle.
Kamu Ra – Profesionální zapálená kuchařka
Po ukončení studia na hotelové škole v Praze odjela na Nový Zéland, kde dva roky vařila a vyšplhala se až na pozici šéfkuchaře. Následovala praxe v Austrálii, poté cestování, kde zkoušela nové chutě a zamilovala se do asijské kuchyně, které se nyní věnuje nejvíce. Léto tohoto roku pracovala v Londýně v restauraci Jamieho Olivera jako hlavní kuchař grilu, nyní je zpět v Česku a věnuje se práci privátního kuchaře, provádí v pražské Sapě a naplno se věnuje svému blogu o vaření www.facebook.com/chefkamura
