Hana Maciuchová: Na své začátky v divadle vzpomínám s nostalgií a vděčností

Paní Maciuchová, jak vzpomínáte na své začátky v Divadle na Vinohradech?

Na své začátky v Divadle na Vinohradech vzpomínám s nostalgií a vděčností a zejména vzpomínám na důvěru, kterou mi věnovali vinohradští herečtí mistři. 

Byla pro vás první vinohradská umělecká léta hezkým obdobím?

Ty začátky byly vzrušující, myslím, že zejména pro mé herecké partnery, pro ty bardy, kteří mě obklopovali, protože já jsem tehdy „točila piruety" na velmi tenkém ledě. Byla jsem ve druhém ročníku DAMU, když mi tehdejší ředitel Divadla na Vinohradech František Pavlíček, nabídl roli Cressidy v Shakespearově Troilovi a Cressidě. Vehemencí a temperamentem pana režiséra, neobyčejnou laskavostí kolegyně Olinky Slunéčkové a srdnatostí mých souputníků Jaroslava Satoranského a Jardy Hanzlíka jsme to zvládli, ale dnes vím, že ta role mě v té době přesahovala. Dodnes cítím dluhy, které vůči Cressidě mám, byla jsem na ni příliš mladá a nezralá.  

První premiérou nové sezony v Divadle na Vinohradech byla inscenace Fidlovačka aneb Kde domov můj?, kde hrajete britskou političku Jane Green, netající se svou skepsí k Evropské unii. Vyjadřuje tato postava i váš přístup k Evropské unii?
Já jsem euroskeptik, akceptuji sice názor, že by se Evropané měli obrazně řečeno „držet za ruce", ale zároveň jsem velmi skeptická k pokusům vše sjednocovat a „navlékat na jedinou nit". V jedné rodině, kde je maminka, tatínek a tři děti, se každý večer při večeři u stolu sesedá pět různých povah, a to jsou nejbližší příbuzní se stejnými geny, ale zkusme si představit, že takto mají být spojeny různé státy Evropské unie a národy s odlišnou mentalitou, s jinými zvyky a s odlišnou historickou zkušeností ...Myslím, že je třeba se spíš radovat z bohatství různosti a hledat v něm inspiraci, než se snažit jednotlivé státy a národy unifikovat.

Takže vy jako Hana Maciuchová  se z hlediska názoru na EU s postavou paní Green ztotožňujete ..

Já ji držím za ruku, myslím, že politici se často starají o úplně zbytečné věci, že je jich zbytečně moc a že o vznešené ideály se postará každý národ sám. 

Domníváte se, že si diváci tyto významy v inscenaci najdou?

Myslím, že určitě ano. Už při prvním představení se ukázalo, že se naše publikum rychle zorientovalo.

...a někteří diváci emocionálně reagovali na píseň Kde domov můj, která v inscenaci zazní...

I to je pointa celé věci. Moje postava v inscenaci říká:"K té hymně by si měl každý vytvořit svůj osobní vztah a ten osobní vztah musí vyjít z osobní touhy někam patřit, někomu náležet". Když vám to někdo nadiriguje, můžete to přijmout, ale můžete to také hodit za hlavu a vůbec nic to s vámi neudělá. Zatímco vaše hymna vám opravdu může vehnat slzy do očí.
A najednou si všichni uvědomí, že jsme patrioti jedné krásné středoevropské země.   

V nedávné době jste se ocitla v roli modelky pro charitativní kalendář Sáry Saudkové, jak jste se v té roli cítila?

U takovýchto akcí vnímám v první řadě jejich charitativní účel, i když setkání se Sárou Saudkovou a její přítelkyní Andreou bylo velmi příjemné.

Žijete na Vinohradech, máte v této čtvrti nějaká svá oblíbená místa?

Mám jich několik, ale neprozradím.