Na místě nové kamenné kaple původně stála dřevěná věž, z jejíhož ochozu byly vždy o Velikonocích ukazovány poutníkům nejsvětější ostatky (např. trny z Kristovy koruny, hřeby z kříže, apod.) patřící k říšskému korunovačnímu pokladu. Tuto tradici založil roku 1354 císař Karel IV., který klenoty i ostatky uchovával celoročně na Karlštejně. Slavnostní událost učinila z Prahy jedno z hlavních křesťanských poutních míst, kam proudili desetitisíce poutníků z celé Evropy. Kronikář Beneš Krabice z Weitmile vzpomínal zejména na Velikonoce roku 1369, kdy poutníci zaplnili celý Dobytčí trh a „nikdo ještě nikdy neviděl tolik lidí shromážděných na jednom místě." Po roce 1403 získala kapli pražská univerzita a na její hřbitov pochovávala své zemřelé profesory, rektory i vědce, z nichž nejvýznamnější byl rektor Jan Campanus Vodňanský (+1622). V rámci pobělohorské rekatolizace přešla kaple do majetku jezuitů. V době reforem císaře Josefa II. byla odsvěcena a roku 1791 zbořena. (kal)