Narodil jste se v Brně, hrál jste v Pardubicích i Ostravě,
kdy jste přišel do Prahy?
Absolvoval jsem Janáčkovu
Akademii Múzických Umění v hloubce minulého století v roce 1963. Kolem divadla
a v divadle jsem se ale motal už od roku 1951. Spočítejte si, jak dlouho už
šlapu po jevišti. Začínal jsem po absolvování JAMU v Satirickém divadle Večerní
Brno, to už dnes neexistuje a je tam Polívka. Pak jsem hrál v Pardubicích,
kde už jsem šilhal po Praze. Nemusela to být přímo Kaplička, vysněná meta nás
mimopražských. Cestu do Prahy jsem vzal oklikou přes Ostravu a konečně
v roce 1971 jsem podepsal smlouvu v tehdejším Divadle S. K. Neumanna, dnes
Pod Palmovkou. Letos to bude akorát 40 let.
Přes ulici Vinohradského divadla je náměstí Míru, kde se často konají
různé trhy a jiné akce, chodíte na ně?
Mírák, hoden svého familiérního
oslovení, mám nejraději kolem vánočních svátků. Vyparáděný, voňavý, koledující,
hemžící. Před každým představením zajdu na pohárek svařené medoviny, ta mi
šmakuje. Nestojím o uřvané akce, které nám útočí na bubínky někdy i při
začátcích představení ve zkušebně. Policajty a houkačky slyšíme i na velkém
jevišti. Na tom začneme koncem března zkoušet Kohoutovu adaptaci Cyrana.
Zmínil jste hru Cyrano z Bergeracu, jakou roli budete hrát?
Kapitán Carbon de Castel-Jaloux,
to bude má role. Vím, že tam budu mít song, dokonce už jsem dostal CD, má titul
Tak někdy dojde láska naplnění, to mě naplňuje v mém věku třaskavou nadějí. I
když si v současnosti nestěžuji na nenaplnění lásky a bulvár vyzvídá, budu-li
se ženit, marně, nepovím.
Kdy bude premiéra?
Premiéra je naplánovaná na 20.
května a srdečně na ni čtenáře zvu.
Členem souboru vinohradského divadla jste od roku 1987, ale v roce
1994 jste své působení na čtyři roky přerušil kvůli Národnímu divadlu, jaký byl
návrat zpět?
V roce 1994 jsem spáchal
mesalianci (nepřirozené spojení, pozn. red.) s Národním divadlem, abych se
po čtvrté sezóně vrátil opět zpět do Divadla na Vinohradech. Přičinila se o to
tehdejší ředitelka Jiřinka Jirásková. Chovám k ní něžnou náklonnost. Nemusela
mě přemlouvat. Je divadelním andělem strážným. Zbývající dva rozpínají křídla
nad průčelím divadla. A okouším teď vzácný pocit těšení se na představení přímo
pod jejich ochranou v malém prostoru zkušebny, které přezdívám s laskavou
ironií holubník. A kde s Hanou Maciuchovou a Jaromírem Medunou hrajeme
Tanec smrti Augusta Strindberga, v němž jsem přijal za vlastní a adoptoval
postavu Edgara. Nebo si osedlala ona mě? To je jedno. Prostě ji nosím v hlavě a
povídám si s ní.
Obě vaše děti se věnují herectví, vedl jste je k němu nebo je spíš
odrazoval?
Děti si nakonec vybraly samy,
odrazovat adolescenta od čehokoliv je marnost nad marnost a zase marnost. Ode
mě konec konců vědí, že každý je svého štěstí strojvůdce. Teď, zvlášť Krista,
sklízí ovoce své tvrdohlavosti. Je ve Švandově divadle, jde z role do role, má
25 představení do měsíce plus mimodivadelní závazky. Je uštvaná, nešťastná, že
nemá dost času na Ráchelku. Ale jinak to dnes nejde, kdybychom měli vyžít za divadelní
gáži, přijdou nás hned zfendovat (soudně zabavit majetek, pozn. red.). Leč, jak
praví Gogol "...dechovka vyhrává, prapory vlají..." a každý je svého
strůjcem.
Vaší dceři se narodila dcera Ráchel a syn je také pyšným otcem, jak
zvládáte roli dědečka?
Ráchelka je sluníčko. Včera zrovna dědeček
hlídal a s děvenkou, které táhne na pátý rok, to není jenom tak, zkrotit to
sebevědomí. Nakonec si sama upletla past, že napíše dopis prababičce. Tak jsem
předepsal abecedu a včil, holčičko, mudruj. Dotáhli jsme to k oslovení
Prababičko Fanynko. Tak vidíte, co vnučce a dědovi ke štěstí postačí. Laďův
Štěpánek má 5 let a 27. února, je řádně oslavíme. Ono, když dáme dohromady
všechny narozeniny, svátky, výročí, maminka má v červnu 90, je pořád co slavit.
A tak to má být, asi jsem ještě ze staré školy, ale každý si zaslouží vážnost a
pozornost svého okolí a rodinné vazby jsou to nejdůležitější, co naši
zatracenou společnost šlechtí. A ne, že se mladí nebudou ženit, víc jak
polovina se jich hned rozvede, a konec konců nakonec ani těm svým stařešinům nevypraví
poctivý funus. To bych se na to podíval. Já chci, děti moje, pohřeb! Pamatujte
si to.
Co zajímalo naše čtenáře
Mám vás moc ráda jako herce, ale ještě raději poslouchám váš hlas, jak jste se dostal k dabingu?
Dabing jsem začal dělat už kdysi
dávno v Brně v Typosu. V Praze jsem prošel všechna tehdejší studia Sport,
Spartu, Dobešku, Kavčí Hory, Hlubočepy, V Jirchářích a nevím kde ještě. Dělal
jsem s panem Fronkem, K. M. Walló, pak i s jeho dcerou Olgou, panem Žáčkem, paní
Novákovou, Marií Fronkovou, Elmarem Klosem, Zdeňkem Hruškou a hlavně se Zdeňkem
Syrovým. Všechny filmy nedokážu vyjmenovat, byla jich spousta. Teď v poslední
době to byly hlavně Vraždy v Midsomeru s režisérem Jardou Polišenským.
Je nějaká profese, kterou byste si rád vyzkoušel?
Zajímá mě astronomie, vnímám ji
jako nádherné dobrodružství, které nemá konce, kosmologie, astrofyzika, to by
mi hovělo.
Máte nějakou vysněnou roli?
Jednu roli, kterou bych si moc
rád zahrál, přiznám se, mám. Ale neřeknu, to by byl hřích proti hereckému
pánbíčkovi.
Uvidíme vás brzy v nějakém filmu nebo seriálu?
Dokončili jsme třetí řadu
Kriminálky Anděl.
Ste na "doskách, ktoré znamenajú svet" už nejaký ten piatok.
Čo sa podľa Vás za tú dobu v hereckej branži zmenilo?
To je otázka. Bezmála tři herecké generace
jsem už zažil, jednu i jako pedagog konzervatoře, posléze DAMU. Objektivně vzato,
když to vezmu od základu, herecká profese, tedy řemeslo, tak to poctivé,
životaschopné se nemění. A pakliže se spojí s talentem, který si je vědom svého
poslání, pracovitým, pokorným vůči svému povolání, nedychtícím po rychlé, laciné
popularitě, pofiderním ocejchování za " celebritu, tak se z mého pohledu
nemění nic.
Profil
Narodil se 26. listopadu 1941 v Brně. Divadlu se věnoval ochotnicky již od svého od mládí, kromě toho také hrál na housle a zpíval ve sboru brněnské Janáčkovy opery. Po absolvování brněnské JAMU vystupoval na satirické scéně Divadla Večerní Brno, poté působil ve Východočeském divadle v Pardubicích, odkud přešel do Státního divadla v Ostravě. Od roku 1971 trvale působí v Praze. Z manželství s herečkou Věrou Galatíkovou, která v roce 2007 podlehla rakovině plic, má dceru a syna.