Honza i Lukáš pracují jako průvodci. Své klienty ale nevodí po památných lokalitách české historie – ukazují jim naléhavou současnost. Honza vodí návštěvníky Prahy po místech spojených s bezdomovectvím, od Hlavního nádraží přes „Sherwood“ až do charitativní noclehárny. Lukášův rajón je menší, jde jen o několik místností Novoměstské radnice. Je v nich ale úplná tma.
„Naši průvodci nabízejí lidem možnost poznat Prahu z jiného úhlu pohledu – ukazují, jak se žije na ulici, představují pouliční umělce, drogovou scénu i pražské podsvětí,“ popisuje Tereza Jurečková z projektu Pragulic.
„Kromě toho, že za svou práci dostávají mzdu, jsou také zaměstnanci zapojeni do programu Homeless Accelerator. V jeho rámci se snažíme jim pomoci řešit jejich těžkou sociální a finanční situaci, ale také zprostředkovat různé společenské či kulturní zážitky,“ dodává Jurečková. A právě takovou akcí je i spolupráce s Neviditelnou výstavou. Ta veřejnosti zprostředkovává pocity nevidomých tím, že návštěvníky hodinu provádí prostorem, kde je úplná tma.
Jde o dva zdánlivě odlišné světy, které mají ale mnohé společného – v obou se pohybují lidé s určitým znevýhodněním a z obou si návštěvník z řad běžné veřejnosti odnese silný zážitek. Nyní se na chvíli tyto světy spojily a Honza a Lukáš se tak mohli na vlastní kůži přesvědčit, jaké životní překážky musí překonávat ten druhý.
„Z neviditelné výstavy jsem nadšený a zjistil jsem, že i člověk, který nevidí, nebo je označovaný jako nevidomý, může vidět víc než ten, kdo má oči v pořádku. Lukášovi jsem naprosto důvěřoval, neměl jsem strach, že bych zakopl. Vnímá svět jinak, myslím, že je k němu citlivější a že právě on může otevřít oči nám,“ říká o svém zážitku z výstavy Honza.
Lukáš a jeho kolegové z Neviditelné výstavy měli možnost poznat Prahu z pohledu lidí bez domova už v únoru. Také v nich zanechala prohlídka silné zážitky. „Pro mě to byla zvláštní zkušenost, protože tady se setkaly dvě specifické skupiny. První věc, co mě asi napadla, bylo, že to Honza musí mít strašně těžké. Vzápětí, že je to fakt machr a zasluhuje si velký obdiv, protože se tváří, že je vlastně v pohodě, že je optimista. Viděl jsem jistou paralelu v tom, jak my průvodci působíme na lidi. Návštěvníci Neviditelné výstavy odcházejí s přesvědčením, že neseme náš osud v pohodě, tak i Honza budí takový pocit,“ komentuje Lukáš.
„Věříme, že obě strany mohou při těchto aktivitách zapomenout na své každodenní strádání a mají možnost pochopit existence i jiných problémů, se kterými se lidé musejí v životě vypořádat,” uzavírá Tereza Jurečková.
