Narodila jste se na Lhotce v době, kdy byla ještě skutečným okrajem Prahy, cítíte se jako městský člověk nebo spíš tíhnete k přírodě?
Určitě tíhnu spíš k přírodě, protože tenkrát byla Lhotka skoro vesnice. Myslím si, že Lhotka byla takové prvorepublikové sídlo bohatších Pražáků. Já jsem se narodila v jedné z činžovních vil, která byla u lesa, tam jsme byli denně a já v podstatě v tom lese vyrostla. Přesto, že jsem vlastně byla v Praze, byla jsem venkovanka.
Žila jste také na Vinohradech, co jste na nich měla ráda?
Na Vinohradech jsem bydlela skoro 20 let. Teď bydlím v Praze 3, ale Praha 2 mně byla vždycky strašně milá. Když se naskytla příležitost přestěhovat se z Vršovic na Vinohrady, byla jsem strašně ráda, že se stěhujeme do Slovenské ulice. Ještě když jsem jezdila tramvají kolem, měla jsem tuhle ulici vysněnou, říkala jsem si, tam by se mi líbilo bydlet a ono se to povedlo.
Je něco, co Vinohrady mají a ostatní části Prahy ne?
Trošku mi připomínají Staré Město. Je příjemné, že jsou tu stále starousedlíci, ti lidé jsou tu v podstatě celý život zakotvení a znají se mezi sebou, i když teď už jich je tu méně než dřív. A byty na Vinohradech mají takový lidský rozměr. My jsme bydleli v typickém vinohradském bytě – vysoké stropy, velké pokoje. To je mi na Vinohradech pořád strašně sympatické.
A co vám naopak vadilo?
Třeba v té Slovenské ulici nebylo úplně po ruce nakupování, ale člověk si musí vybrat, co je pro něj priorita. Takže tohle mi úplně nevadilo.
Přesuňme se teď k začátkům vaší herecké kariéry, ta začínala v rozhlase…
Já jsem v podstatě přešla plynule ze zpěvu na činohru, i když tenkrát jsem samozřejmě nevěděla, že u toho zůstanu. Moje herecké začátky byly v rozhlasové hře Malba na dřevě.
Ve 13. ročníku ankety (Ne)viditelný herec jste společně s Josefem Somrem obsadila první místo, co pro vás toto ocenění znamená?
Já ankety moc nesleduji, takže mě to zaskočilo a příjemně překvapilo. Rozhlas mám pořád ráda, je to médium dobré pro fantazii a já jsem vyrůstala na rozhlase, tenkrát měl televizi málokdo. Práce v rozhlase, je práce s detailem, což mě baví.
Po maturitě jste přemýšlela o studiu přírodních věd, proč nakonec zvítězilo herectví?
Studium přírodních věd jsem si tenkrát představovala jak Hurvínek válku, pak mě velmi zaskočilo, že součástí je matematika, fyzika. Než jsem vůbec zkusila studium přírodních věd, tak jsem se osudem dostala na DAMU a pak se moje myšlenky ubíraly už úplně jiným směrem. Ale nikdy jsem si nemyslela, že budu hrát, tenkrát jsem se šla zeptat na DAMU a zrovna tam byly přijímačky a oni mě vzali.
Kdyby vás tenkrát nevzali, zkoušela byste to znova?
Ne. Myslím, že ne, já jsem nikdy neměla tolik sebevědomí, ale hlavně jsem neměla vůbec důvod. V rodině nikdo nehrál, jen tatínek ochotničil, k herectví jsem neměla žádné předpoklady.
Už ve třetím ročníku jste byla v angažmá v Realistickém divadle Zdeňka Nejedlého, kde jste hrála spoustu krásných rolí, vzpomínáte na některou z nich nejraději?
Těch je spousta. V Realistickém divadle jsem si vyzkoušela všechny žánry. Ale kdybych měla jmenovat ty nejniternější, určitě by to byla Ondina nebo Anna Karenina.
V roce 1990 jste odešla do Divadla na Vinohradech, kde v současnosti hrajete ve hře Albertina, řeknete mi něco o své roli?
Nejdřív jsem odešla z Realistického divadla a vzápětí jsem dostala nabídku od paní Jiráskové. Albertina je zvláštní hra, představuje jednu osobu v pěti podobách. Je to hra o jedné ženě, kterou hraje pět hereček, protože každá zatupuje jednu věkovou kategorii. Jsem ráda, že jsem se s tou hrou setkala, protože mě hrozně baví. V červnu ale v divadle končím.
První filmovou roli jste získala ještě v době studií ve filmu Nevěsta a hned to byla role hlavní, jaké bylo první natáčení?
Já jsem tenkrát do natáčení vplula s Jirkou Suchým a nějak to plynulo, tenkrát pro mě bylo všechno poprvé a učila jsem se za pochodu. V podstatě jako svoji první hlavní roli vnímám až druhý film Milenci v roce jedna, kde jsem hrála s Viktorem Preissem.
Hlavní roli jste hrála i ve filmu Den pro mou lásku. Někteří vaši roli v tomto snímku označují jako vaši životní, vnímáte jí tak i vy?
Možná ano, já se na to takhle nedívám. Film měl tenkrát skutečně velký ohlas. Já osobně mám strašně ráda snímek Stíny horkého léta a tam moje role nebyla zdaleka tak velká. Den pro mou lásku je ale určitě srdeční film.
Otázky čtenářů
V prvním ročníku DAMU Vás učil Rudolf Hrušínský, jaký byl učitel?
On byl úplně stejný, jak ho znáte z televize. Neučil, byl osobnost, která něco znamenala a tím pádem, cokoli řekl, mělo nějaký význam. Sice mluvil málo, ale když něco řekl, tak jsem si to zapamatovala. Říkal třeba, že jeviště si máme vážit.
Prý jste nikdy neabsolvovala žádný konkurz?
To je pravda, nějak nebyl důvod. Vlastně na Nevěstu jsem dělala kamerové zkoušky, to byl můj první a poslední konkurz.
Kam se chytáte na dovolenou?
Letos nikam, budu na chaloupce, chci si jí užít. Každý rok jezdím do Řecka, ale letos nepojedu, strašně se mi nikam nechce.
Profil
Marta Vančurová se narodila 7. 9. 1948 v Praze. Bydlela v pražských Vršovicích a 20 let na Vinohradech, na které dodnes s láskou vzpomíná. Její cesta k divadlu vedla přes Dětský rozhlasový sbor Bohumila Kulínského, kam od 10 let pravidelně docházela na zpěv. V divadle hrála ještě během studií DAMU. Ve filmu se poprvé objevila v roce 1970. O dva roky později hrála v televizním seriálu Jana Eyrová. Před kamerou se objevila naposledy v roce 2009 ve snímku Muži v říji. Z manželství s kameramanem Janem Malířem má syna.
