Pocházíte z Jihlavy, kde jste vyrůstal?
Nejvíc asi na chatě, která je 15 kilometrů za Jihlavou, v Jezdovicích. Tam jsem trávil nejvíce svého času – prázdniny a víkendy. Jinak jsme bydleli na sídlišti Slunce.
Jak často se do svého rodného města vracíte?
Snažím se co nejvíc, když mám volný víkend, tak se snažím přijet, ale to moc často není. Většinou se do Jihlavy nedostanu i dva měsíce. Ale když jsem teď měl zraněná záda, byl jsem tam pomalu každý víkend.
Už nějakou dobu bydlíte v Praze v pokoji přímo ve sportovní hale Folimanka, jaké to je bydlení?
Já si to vychvaluju, protože je to dobrý, že můžu vstát chvilku před tréninkem a hned jsem v tělocvičně. Když jsem bydlel na intru tak jsem dojížděl hodinu. Při dvou trénincích denně se tam nemělo ani cenu vracet.
Máte v Praze nějaká oblíbená místa, nebo třeba podniky?
Máme oblíbenou restauraci, jmenuje se Marná snaha, kam chodíme občas na večeři, posedět nebo oslavit medaile. Je to hned u sportovní haly.
Bývají judistické oslavy bouřlivé?
Snažíme se to držet v nějaké rozumné hladině. Ovšem když je už pořádná medaile, tak se to musí pořádně oslavit…
Jak jste se vlastně k judu dostal?
Když nám bylo s bratrem asi šest let, tak se nás strejda zeptal, jestli nechceme chodit na karate. My byli pro. Tak nás přihlásil a po měsíci jsme zjistili, že to není karate, ale judo. Nakonec jsme u toho zůstali a jsem za to moc rád.
Váš bratr Michal, který je o rok starší, se také věnuje judu. Dva kluci a bojový sport…byli jste velcí raubíři?
Jo, byli. Rvali jsme, pošťuchovali. Mamka nás musela roztrhávat, byla z toho chudák hotová. Zklidnil nás vždycky až taťka, když přišel večer z práce. (smích) Byli jsme opravdu velký raubíři.
Vzpomenete si na nějaký váš průšvih, za který jste dostali od rodičů pořádně co proto?
Na základní škole jsme vyváděli samý vylomeniny. Vzpomínám si, že jednou volal někdo ze školy, že bráchovi nešlo si objednat oběd a tak kopl do počítače a úplně ho rozbil. Tak to dostal trochu vymalováno. (smích) Dva dny na to jsem přišel já, že mi kamarád zabouchl skleněné dveře před nosem a já je vysklil, tak jsem to schytal taky. (smích) Pak si vzpomínám, že jsme vystříkali ve škole hasicí přístroj.
Takže pořád něco, naši byli snad každý den v ředitelně. Byli jsme trochu zlobivější, ale v průšvizích jsme se střídali. (smích)
Cítíte mezi sebou rivalitu? Předháněli jste se?
Hodně jsme se hádali. Brácha byl o něco lepší než já, ze začátku, hodně mě porážel, ale nikdy nepřivezl medaili z mistrovství republiky, kdežto já ano. Tak mi to dával sežrat a naopak to bylo stejný. A tak to šlo pořád dokola. V dorostencích a v juniorech to skončilo. Pak jsme se začali podporovat a fandit si.
Kdyby vám někdo před pár lety řekl, že budete sbírat jednu medaili a ocenění za druhým, věřil byste mu?
Spíš ne. Když jsem byl v juniorech, tak tam to docela vypadalo dobře. Jenže když jsem se pak přešel mezi muže, tak si se mnou dělali, co chtěli. Pomalu jsem ale začal stárnout a vozit medaile, tak se to zlomilo a přibližoval jsem k nim. Ale stejně, kdyby mi i pak někdo řekl, že je budu mlátit a porážet, tak bych mu určitě nevěřil.
Sám jste zmínil, že bylo těžké jít jako junior mezi chlapy. To přecházení mezi kategoriemi asi není úplně nejjednodušší?
Na tom právě hodně judistů ztroskotá a vykašle se na to, že jim to nejde. Já jsem ale začal brzo jezdit s chlapama a pomalu se aklimatizovat. To bylo už někdy v sedmnácti. Jezdili jsme do Japonska, odkud judo pochází a kde jsem si odtrpěl hodně. Jsou tam nejtěžší tréninky na světě. To mi pomohlo.
Kolikrát týdně trénujete?
Mám jedenáct tréninků týdně. Od pondělí do pátku dvakrát denně a ještě v neděli. Takže týden mám celý zabraný judem.
Takže o svém volném čase nám toho moc říct nemůžete…
Moc toho volného času není. Jedině tak po soutěži, když je třeba nějaká medaile. Ale jinak moc ne, protože program je opravdu náročný. Na přítelkyni si udělám čas vždycky, ale asi stejně není spokojená, když jsem pořád pryč. Jenže to se nedá nic dělat.
Co jinak rád děláte? Když tedy máte náhodou chvíli času?
Většinou jezdím na chatu. Tam pak jezdím na motorce, hraju fotbal…
V Česku je judo spíš malý sport, vy jste však profesionál. Jak dobře takhle dá uživit?
Není to sice jako fotbal nebo hokej, ale dá se uživit docela dobře, když je člověk na vyšší úrovni. Nejde to ale jen vyhráváním tady u nás, musí se sbírat výsledky v cizině. Dá se pak ještě přivydělávat za starty na ligách, třeba v Rakousku nebo Německu.
Letos jste počtvrté za sebou ovládl anketu Judista roku, není už to pro vás trochu nuda?
(smích) Ne. Mně se ta anketa strašně líbí. Je totiž docela hezký, být nejlepší judista v Český Republice. Já si toho vážím. Ceny mám vystavený společně se všema medailema. Letos budu opět bojovat, abych Judistu vyhrál i příští rok. Doufám, že se mi to povede a nasadím tím opravdu vysokou laťku, ať si pak někdo pořádně mákne, aby mě překonal.
Říkal jste, že všechny ceny a medaile máte vystavené. To už asi na ně musíte mít speciální místnost, přeci jen je sbíráte docela dlouho?
Většinu jich mám v Praze, ale co se mi nevejde do pokoje, to odvezu do Jihlavy. Mám to na poličkách, na skříních, pod postelí, vlastně všude.
Judistu roku letos moderoval Ondřej Vetchý, který stejně jako vy pochází z Jihlavy a navíc v mládí také dělal judo. Znáte se s ním blíž?
Je to docela náhoda, byli jsme skoro sousedi. Bydlel padesát metrů od nás. Hodně kamarádím s jeho synovcem, chodívali jsme hrát fotbal. Hodně vyprávěl o tom, že mě potkával v Jihlavě. Já jsem byl hodně malý, tak si to moc už nepamatuji.
Prý jako moderátor nikoho moc nepustil ke slovu, je to pravda?
No, to jo. On je bývalý judista, tak tomu rozumí, tak se vždycky rozmluví. A doufám, že bude moderovat i příští ročník.
Poslední únorový víkend jste dokázal po dvouměsíční tréninkové pauze vyhrát Světový pohár, který se konal v Praze. Jak je vůbec možné, že jste bez tréninku zvítězil?
Myslím, že to překvapilo hodně lidí. Nikdo to nečekal, protože jsem týden před Světovým pohárem měl horečky a bral antibiotika. Nakonec jsem se rozhodl, že nastoupím. Popravdě řečeno, po prvních dvou zápasech jsem si myslel, že se na to vyprdnu. Vůbec jsem se necítil dobře, ale pak jsem se začal rozjíždět a cítil, že to začíná být docela dobrý.
A jak jste se cítil před prvním zápasem po tak dlouhé pauze?
To jsem se právě cítil docela dobře. Říkal jsem si, že by to mohlo jít. Jenže pak jsem nastoupil na žíněnku a cítil se tak nějak otráveně. Jediné co mě drželo a hnalo dopředu, bylo domácí prostředí a hodně lidí, kteří mi fandili. Kdyby to bylo někde jinde, tak bych se na to asi opravdu vykašlal.
V dubnu jste se zúčastnil ME v Rusku, kde jste skončil devátý. A vypadl jste hned ve druhém zápase s Rusem Zafarem Machmadovem. Co se stalo?
Zaspal jsem… A mrzí mě to o to víc, že Machmadov je soupeř, který se dá porazit, pokud s ním tedy ustojíte ty jeho rychlé nástupy. To se mi tentokrát nepodařilo a vytvořil jsem si nový časový rekord v podobě 14-ti sekundového zápasu. Ve finále na juniorském mistrovství Evropy 2009 to byl ippon až po 16 sekundách. Kdo ale zná judo, ví, že upadnout může kdokoli.
V létě vás čeká vaše první olympiáda. Je reálné, že tam dosáhnete na medaili?
Určitě se to stát může, ale bude záležet na tom, jak budu připravený a jak budou držet záda. Taky bude rozhodovat los, ale je pravda, že když člověk chce vyhrát, tak musí umět porazit každého. Uvidíme až tam, jak na tom kdo bude. Ale každopádně by to bylo hezký, protože Česko už hodně dlouho nemělo olympijskou medaili v judu. Naposledy ji přivezl Vladimír Kocman. (před 32 lety z Moskvy, pozn. red.)
Dočetla jsem se, že minulý rok před tím, než jste získal bronz na světovém mistrovství, jste měl sázku se svým dědečkem. Prý pak musel s vystříhanou trojkou na hlavě oběhnout Jezdovice? Je to tak? Čí to byl nápad?
Ano, je to tak. My už se sázíme od malička, vždycky když jsem někam jel, tak jsme se vsadili. Jednou jsme se vsadili, že mu vystříhám kohouta na hlavě a obarvím na zrzavo, tak s ním pak chodil do práce a kolegové se mu smáli. (smích)
A co letos, chystáte před Olympiádou opět sázku?
No jasně. Když udělám medaili, tak mu vystříhám olympijské kruhy, když udělám medaili a navíc bude muset oběhnout kolem celého rybníka, což je asi šest kilometrů. (smích)
Za závody jste toho hodně procestoval. Máte vůbec během závodů vůbec čas si prohlédnout dané město?
Když je to někde dál, tak lítáme o tři až pět dnů dřív, abychom se aklimatizovali, tak pak tam čas nějaký je. Ale když je to po Evropě, tak ne. To přiletíme v pátek, v sobotu se podívám na lehké váhy, v neděli se peru já a v pondělí odlétáme.
Kde se vám nejvíc líbilo a jaké místo pro vás bylo takové nejexotičtější?
Když jsme byli v Americe, tak jsme měli jeden volný víkend a jeli na Bahamy. Tam to bylo nádherné, chtěl bych se tam jet ještě jednou podívat. Pak se mi určitě líbilo v Japonsku, kde to na soustředění sice bylo hodně náročné, ale za půl roku už jsem se tam rád vracel.
Fanoušky juda by mohlo zajímat, jakou máte osobní techniku? Perete se raději na zemi, nebo v postoji?
Radši se peru spíš na zemi. Jsem si tam jistější než ve stoje, kde člověk může upadnout a je konec.
V posledních letech rychle roste popularita smíšených bojových umění, takzvané MMA. Povolené jsou téměř všechny techniky, borci mají jen malé rukavice, leckdy teče krev… Co si o MMA myslíte, je to ještě sport, nebo jsou to spíš gladiátorské hry?
Hodně judistů tam odešlo. Japonský olympijský vítěz dostal peníze za to, že skončí s judem a půjde dělat MMA. Teď trénuje v Americe. Judistům se v této kategorii hodně daří. Ale vlastně nevím, jaký na to mám názor.
Vy byste se do MMA pustil?
(smích) Nevím, kdybych dostal nějakou nabídku jako ten Japonec, tak bych o tom možná přemýšlel. Ale teď když se mi daří v judu, tak bych tam asi neodešel.
Profil
Narodil se 15. listopadu 1990 v Jihlavě, kde ho v šesti letech omylem přivedl k judu. Oblékal kimono SK Jihlava. V šestnácti letech odešel do Prahy do místního USK. Vyučil se truhlářem a nyní si dodělává maturitu.
Je dvojnásobný juniorský mistr světa, juniorský mistr Evropy. Na světovém šampionátu mezi dospělými loni získal bronz – první medaili z MS pro ČR po 20 letech – a na mistrovství Evropy skončil loni pátý. Již desetkrát vyhrál české mistrovství.
Navíc se letos počtvrté za sebou stal nejlepší judistou České Republiky. S ohledem na věk má velkou šanci být nejlepším českým judistou všech dob.
Je svobodný, ale zadaný.
