Operní hlas a šansonový zpěv nenapadlo ještě nikoho spojit

Jakému hudebnímu žánru se věnujete? Případně, jaký žánr máte nejraději?
Jana: To máte těžké. Řekněme, že jsme došly k našemu vlastnímu stylu. Jde o to, že zpíváme písně, které nás baví a které se nám líbí. Ať už jsou to písně sefardské, spirituály, árie, autorské šansony či lidové písničky, vše, co zpíváme, je specifické hlavně našimi aranžemi a tím, jak to zpíváme. V poslední době dovádíme k dokonalosti náš speciální repertoár, a to slavné orchestrální maličkosti z vážné hudby s naším autorským textem (např. Šavlový tanec).
Shoduje se tento váš oblíbený hudební žánr s obecným vkusem publika?
Edita: Vzhledem k tomu, že náš koncert v Semaforu byl vyprodaný a i mimo Prahu na nás lidé chodí, dá se předpokládat, že se shoduje a nás to velmi těší. Jana: Lidé totiž chtějí poslouchat dobrou muziku a přitom se i pobavit, což naše koncerty splňují. Posluchači už si nás začínají hledat.
Kdo především tvoří řady vašich posluchačů?
Jana: Ať přemýšlíme, jak přemýšlíme, nedaří se nám najít přesnou charakteristiku našeho posluchače. Na koncerty chodí mladá i starší generace, muži i ženy, fajnšmekři, kteří vyznávají vážnou hudbu, ale i lidé, kteří na klasiku vůbec nechodí.
Edita: V našem podání je pro ně přijatelná a zřejmě se nám daří otevřít jim cestu k tomuto žánru. Ovšem díky tomu, že naše texty lidi baví a občas zpracujeme i nějakou lahůdku z populární hudby, naše publikum se neustále rozšiřuje.
Jak jste se daly dohromady?
Edita: Kamarádíme spolu už léta. Poznaly jsme se náhodně při jedné mimopražské hudební akci a padly jsme si do oka i do noty. Zpočátku jsme si občas někde zazpívaly jen tak pro zábavu, ale až po několika letech jsme si všimly, že naše společné zpívání má v sobě něco víc. Před necelými dvěma lety jsme oficiálně ustanovily duo Two Voices a vrhly jsme se do práce.
V čem je toto vaše spojení ideální? V čem se doplňujete?
Jana: Ideální je v tom, že jsme dvě a vždycky se domluvíme. Známe se dlouho a rozumíme si, baví nás experimentovat s hudbou a jdeme stejným směrem. Naše hlasy jsou tak odlišné, až se skvěle doplňují.
Edita: A taky jsme výjimečné, protože operní hlas a šansonový zpěv ještě nikoho nenapadlo zkombinovat. Jezdí s námi i houslista Vladimír Iljič Pecháček a ten tvrdí, že jsme nejžravější kapela, kterou kdy poznal. Takže to je další společný zájem - jídlo. Když se k nám přidá vynikají perkusistka Markéta Mazourová, naše žravost se tím ještě umocní.
Z poslechu vašeho zpěvu mám takový dramatický, divadelní pocit, jaký je váš vztah k žánru hudebního divadla a muzikálu?
Jana: Veskrze pozitivní, ale zatím jsme nedošly k žádné spolupráci takového charakteru. I když dřív jsme každá za sebe v divadlech účinkovaly. Naši formaci to zřejmě ještě čeká.
Jsou vaše vystoupení také tak trochu show?
Jana: Podívejte se na nás. Myslíte, že naše vystoupení by mohlo být nudné?
Stýkáte se nějak osobně i mimo pódium? Jste jak se říká i kamarádky nebo jen kolegyně?
Kolegyně nebo kamarádky, v naší neustálé každodenní činnosti se tyto pojmy prolínají. Pro nás je hlavní, že to funguje.
Na jakých koncertech vystupujte nejčastěji?
Jana: Nejraději máme malá divadla a kluby, právě proto jsme si našly jako naši domovskou scénu divadlo Semafor. Ale vystupujeme na různých akcích pro různé publikum. Někdy jsme na venkovním pódiu na festivalu, jindy máme chrámový koncert (pravidelně vystupujeme v kostele Sv.Rodiny v Řepích), zpíváme třeba i na plesech nebo na vernisážích. Vždycky nás těší, když je publikum nadšené. Edita: Můžete se podívat třeba do naší návštěvní knihy na www.twovoices.cz, kde máme krásné vzkazy od našich posluchačů.
Jaké máte plány do budoucna?
Edita: Velké. Naše práce nás baví, ohlasy publika jsou báječné, takže fantazii se meze nekladou. Plánujeme několik vystoupení v zahraničí, 15.4. zpíváme na vernisáži překrásných děl V.Česáka v Obecním domě, 3.5. máme koncert v řepském kostele, 11.června nás čeká velký koncert v Městské knihovně v rámci projektu Rebelující dámy české hudby, takže tam všechny čtenáře srdečně zveme.
S kým jste vystupovaly nebo byste chtěly vystupovat?
Jana: Většinou vystupujeme samy, ale nějakého toho hosta už jsme také měly.
Edita: Například s námi vystoupil anglický písničkář Seth Lakeman, zazpívaly jsme si s dudákem Jaroslavem Pečeným, vlastně občas máme i povídacího hosta, kterého obě milujeme a tím je Jan Petránek. Nějaká konkrétní přání ohledně hostů do budoucna nemáme. Ale vždycky nám záleží na tom, abychom pracovaly v dobré atmosféře. S lidmi kolem nás musíme být v pohodě.
Vystupujete také na Praze 2? Jaký je váš vztah k této mětské části?
Jana: Vystupuji často například v Salmovské literární kavárně v Praze 2. Dalo by se říci, že je to moje domovská scéna.