Praha 2 zažila policejní manévry na Albertově

Co to vlastně je onen squatting a kde se vzal? Hnutí vzniklo v šedesátých letech dvacátého století v západní Evropě a jedná se o obsazování prázdných domů a jejich obydlování a využívání pro kulturní a společenské aktivity, často spojené s politickým protestem. V západoevropských státech je často squatting výrazem sociálního protestu a mnohde bývá nejen legální, ale i podporovaný různými obecními úřady a institucemi. Ty pak squattery využívají jako levné a efektivní řešení problémů s neobydlenými nemovitostmi. Zde je však třeba zdůraznit, že současná situace v České republice a velkých městech obzvláště squattingu zvláště nakloněna. Je zde totiž velké množství nemovitostí, které radnice rozprodaly mnohdy za podezřelých okolností různým pofidérním majitelům, často zahraničním, a to i v době, kdy to nebylo zcela zákonné, a ti pak, místo aby nemovitost zrekonstruovali a provozovali, ji nechávají chátrat. Velmi často i záměrně v naději, že ji nakonec bude nutno demolovat a místo ni postavit novostavbu která by lépe vyhovovala jejich záměrům.
Podobně je tomu i s lázeňským domem na Albertově. Dodnes je na chátrajícím objektu patrná velkolepost jeho architektonické koncepce i realizace. Dům patří společnosti KORF, spol. s r. o., která ho nechává dlouhodobě chátrat. „Radnice Prahy 2 prostřednictvím odboru výstavby již v uplynulých letech opakovaně vyzývala vlastníka k údržbě a zabezpečení objektu. Odbor výstavby opakovaně při neplnění výzvy ukládal pokuty dle stavebního zákona," vyplývá z prohlášení Úřadu městské části Praha 2 k této události.
Vlastník objektu předložil podle radnice Prahy 2 v červnu 2008 studii rekonstrukce, nicméně do současné doby nepřišel s žádným projektem ani záležitost s odborem výstavby nekonzultoval. „Městská část Praha 2 bude usilovat o nápravu současného nevyhovujícího stavu všemi dostupnými prostředky a zároveň bude požadovat po vlastníkovi objektu předložení harmonogramu kroků vedoucích k vyřešení situace," uvedla starostka Prahy 2 Jana Černochová.
Squatteři nejsou bezdomovci
Ačkoliv je dnes slovo squat pro spoustu lidí synonymem pro bezdomovectví, původní úmysl squatterů je poněkud jiný. Nejde jen o samotné obsazení domu nebo bytu, které je samo o sobě často sociálním protestem proti cenám bydlení, kvůli nimž si spousta mladých lidí nemůže dovolit bydlet ve vlastním. Squaty se často stávají kulturními a sociálními centry a to nejen pro mladé lidi, ale v podstatě pro všechny vrstvy obyvatel. Příkladem může být například dánskou policií rozehnaný a následně zdemolovaný Ungdomshuset. Terčem squatterů se často stávají domy, které jsou dlouhodobě neobydlené a chátrají. Leckdy je tak jejich obsazením zabráněno dalším škodám, někdy dojde i k částečné opravě domu a k jeho využití pro pořádání výstav, koncertů a dalších akcí.
Počet prázdných a chátrajících objektů se v Praze odhaduje na stovky. Squatterské hnutí provozuje internetovou stránku „realitní kanceláře", kde na tyto ohrožené objekty upozorňují a „nabízejí je k nastěhování". Z těch nejznámějších jsou to například usedlosti Kajetánka v Břevnově, Turbovka v Košířích, dům na Květnovém náměstí na Chodově, bývalá školka v Troje nebo vyhořelá pošta v Chodově. V Praze bylo počátkem 90. let založeno několik squattů. Byl mezi nimi např. dům v ulici Pplk. Sochora na Letné, dům U Zlaté lodi v Náprstkově ulici na Starém Městě, nebo kolonie Buďánka na Praze 5.
Albertovský případ je tak typický v tom, že zde se díky squatterům a nepřiměřenému policejnímu zákroku obrátila společenská pozornost k problematice nevyužívaných a ohrožených nemovitostí, a zvláště k místnímu žalostně zuboženému kdysi výstavnímu lázeňskému domu.