Vaše výstava Země krásná neznámá vzbudila nebývalou pozornost, chystáte opět nějaký podobný projekt?
Výstavu francouzského fotografa Yanna Arthuse Bertranda Země krásná neznámá, která byla předloni v létě k vidění v Praze na Kampě a vidělo ji 1 300 000 lidí, jsme minulý rok zopakovali v centru Plzně. A rovněž s velkým úspěchem.
Další výstavu téhož autora, která se jmenuje ALIVE, chystám na letošní léto opět v Praze, ale tentokrát ji návštěvníci budou moci vidět na Náměstí republiky. Je zaměřena na trvale udržitelný rozvoj, ochranu životního prostředí, ale také na ochranu zvířat. Je moc krásná a k vidění bude pro všechny zdarma od května do září 24 hodin denně. Druhým projektem, který rovněž připravuji ve spolupráci s městskou částí Praha 1 a Českými centry je fotografická výstava Orbis Artis, kameramana, režiséra a fotografa Jaroslava Brabce. Velkoformátové černobílé portréty významných českých výtvarných umělců, jako je například Jan Zrzavý, Jan Sudek, Adriena Šimotová nebo Jan Saudek vystavíme v dubnu a květnu v Domě pánu z Kunštátu v Brně a pak je přesuneme do Českého centra v Rytířské ulici. Máme také v plánu vybrané fotografie vystavit v rámci spolupráce s Českými drahami na vybraných nádražích po celé České Republice. Pod každou fotografií bude umístěn text s informacemi o zobrazeném umělci a jeho dílech. V roce 2009 by se měla expozice Orbis Artis přesunout do některých Českých center v zahraničí.
Proč jste změnila místo pořádání venkovní výstavy ALIVE?
Náměstí republiky potřebuje oživení a to by mohla přinést právě tato výstava. Kampa je sice překrásná a má magické kouzlo, ale její trochu stísněné podmínky by nám nedovolily mít tam expozici celých pět měsíců. Navíc je na Náměstí republiky před Palladiem vhodný prostor, kde můžeme v rámci výstavy pořádat různé soutěže pro děti.
Co bylo na přípravě této výstavy nejobtížnější? A proč jste se rozhodli uspořádat tuto výstavu v exteriéru, už to přeci muselo být vážnou komplikací…
Obě expozice, jak Země krásná neznámá, tak i Alive oběhly téměř celý svět a vždy byly v exteriéru v úplném centru metropole či většího města. Je to nápad a přání autora fotografií Yanna Arthuse Bertranda, aby jeho snímky byly co nejpřístupnější každému člověku. Nejobtížnější bylo bezpochyby sehnat veškeré finanční prostředky. Výstava má být zdarma přístupná pro všechny návštěvníky a je tedy nezisková. Expozice zobrazují nejenom krásné fotografie, ale mají také edukativní charakter a ekologický podtext. Proto Yann chce, aby je mohlo vidět co nejvíce lidí a aby nemuseli platit vstupné. Je totiž důležité, aby si každý člověk uvědomil, že ochrana životního prostřední je na každém z nás, a že pokud se budeme chovat k přírodě vstřícně a s respektem pozitivně ovlivníme životy příštích generací.
Jakým dalším aktivitám se ještě věnujete?
Může to znít jako klišé, ale práce je můj koníček. Jsem šťastná, že to, co dělám s láskou, mne zároveň i živí. Ne každý má takové štěstí. Organizuji výstavy, golfový klub, pravidelně přispívám fejetony do jednoho týdeníku, mám společnost, která se zabývá PR, mediálním zastupováním umělců, ale i audiovizí, sháním finanční prostředky nejen na své, ale i na cizí projekty. Také chodím do školy… a když mi mezi mými akcemi na to zbyde čas, doprovázím manžela na světové filmové festivaly. Zkrátka se nenudím.
Co byste poradila svým kolegům ve stejné branži, kteří mají třeba problém získat podporu pro nějaký zajímavý projekt? Co je v této práci nejdůležitější? Na co hlavně sázíte?
Fundraising – tedy shánění finančních prostředků je také jedna z mých aktivit. Nejdůležitější pro mě je projektu věřit a být přesvědčena o jeho úspěchu. Těžko bych asi někoho přesvědčovala o něčem, čemu sama nevěřím. Na prvním místě není výdělek. To, co děláte, musíte především dělat srdcem. Je užitečné být empatický vůči klientovi nebo partnerovi, kterému projekt nabízíte. Vycítit jeho potřeby, rozumět tomu, že ho o peníze žádají i jiní, a najít to, co by on mohl mít s vaším projektem společné.
Budíte dojem úspěšné mladé ženy, optimistky, které se daří na co si jen pomyslí a která kolem sebe šíří pozitivní energii. Z čeho ji čerpáte?
Zdání klame, i mně se občas něco nepodaří jen se tomu nepoddávám. Energii čerpám ze sportu. Bez něj bych se nedokázala obejít. Je to pro mě pozitivní droga. Rodiče mne k němu vedli od dětství a jsem jim za to vděčná. Mezi mé oblíbené sporty patří běh na lyžích, sjezd, plavání a jízda na kole. V létě jsou to kolečkové brusle a po celý rok se snažím pravidelně cvičit jógu, která mě uklidňuje. Bohužel, už nemám tolik času, kolik bych si představovala na film, divadlo a četbu. Ale na jednu záležitost si čas najdu vždycky. Moc ráda jím a také vařím. Doma v Praze, ale i na svých cestách po světě hledám a stále naštěstí nacházím nová a nová místa, kde se fantasticky vaří. Oceňuji originalitu a vyváženost chutí a vždy ráda posedím s přáteli a zajímavými lidmi v restauracích, kde vám dokáží naservírovat ty nejlepší kulinářské lahůdky a kvalitní vína.
Chystáte s manželem nějaký další projekt, jako byl třeba anglický král?
Něco na obzoru je, ale zatím je to tajné.
Režisér Jiří Menzel:
V současných filmech mi chybí optimismus
Máte za sebou dlouho připravovaný a úspěšný film Obsluhoval jsem anglického krále, odpočíváte nebo chystáte další projekt?
Nechystám, čekám na slušnou nabídku.
Jak se Vám na králi pracovalo v současných tvůrčích podmínkách?
Natáčení je díky sofistikovanější technologii snadnější a pracovní nasazení štábu i techniky mnohem výkonnější.
Jeden ze dvou hlavních představitelů filmu, Ivan Barnev, si u některých kritiků vysloužil výtku, že dostatečně neobstál ve srovnání s Oldřichem Kaiserem. Neuvažoval jste nikdy, že byste obsazení hlavní role řešil nějakým technickým způsobem při obsazení Oldřicha Kaisera – jako jsou moderní maskérské nebo i digitální retušovací metody?
Ivan Barnev byl naopak v zahraničí velice ceněn, dokonce aspiroval na ceny za herecký výkon. Nevůle některých kritiků pramení spíš z určitého snobizmu vůči herci z Balkánu. Používat maskérské a retušovací metody by byla pěkná hloupost.
Jak se Vám líbí současná česká kinematografie, které snímky nebo které osobnosti považujete za nejvýraznější?
Vážím si odvahy mladých tvůrců s jakou se pouštějí do natáčení filmů navzdory složitým finančním podmínkám. Líbí se mi filmy Hřebečka, Svěráka, Nellis, Zelenky i Renče.
Co Vám nejvíc chybí, po čem se vám nejvíc stýská z českých či československých filmových šedesátých let?
Chybí mi dnes optimismus, který byl cítit ze všeho, co se tehdy tvořilo. Nejen ve filmu.
Mění se nějak Váš pohled na vaše filmy, například máte určitá místa, témata, která byste dnes udělal jinak?
Ne. Nikdy se nevracím ke svým filmům. Už jsou hotové a basta.
Máte, podobně jako byl anglický král, ještě nějaké další nesplněné filmařské sny, které byste rád zfilmoval?
Ne. Filmařské sny jsem nikdy neměl. Dělal jsem to, co mi k práci nabídli.
Máte nějaký zaručený recept jak se prosadit u filmu?
Ne.
