O čem jsou fotografie slovy jejich autorek?
„Surmové patří mezi poslední izolovaná etnika Afriky, jsou
proslulí svou divokostí a nevyzpytatelností. Každý muž nosí zbraň,
nejčastěji kalašnikov, a ženy si do rtů vkládají dřevěné nebo hliněné
talířky. Fotila jsem ale nejen Surmy, ale i další etnika obývající dolní
tok řeky Omo v jižní Etiopii. Ačkoli mě jejich fotografování stálo
mnoho fyzického i emočního úsilí, patří mezi mé nejsilnější zážitky na
fotografických cestách, jež vedou nejčastěji právě do Afriky. Zachytila
jsem národ, jehož způsob života už za pár let bude minulostí. Surmy,
stejně jako další podobné národy, jistě brzy pohltí globální svět," říká
Lenka Klicperová o kolekci svých fotografií.
„Moje první reportáž v Africe se týkala zápasníků v Senegalu a Gambii,
pro něž je boj praktikovaný po staletí mnohdy jediným východiskem, jak
se dostat z chudobného života. Každý den pro mnohé z nich znamená tvrdou
dřinu v horkém písku bez jasné vidiny úspěchu. Poněkud jiný zápas jsem o
pár let později fotila v etiopském kráteru El Sod. Tamější muži denně
těží holýma rukama sůl z černého bahna. Společně s nimi jsem absolvovala
náročnou cestu dolů a opět nahoru několikrát. Ačkoli se to zprvu zdálo
nemožné, nakonec mě přestali vnímat a mohla jsem tak pravdivě zachytit
momenty jejich úmorné lopoty," říká Jarmila Kovaříková o svých fotografických souborech.
„Má první profesionální cesta do subsaharské Afriky mířila
do Keni, kde jsem strávila měsíc cestovaním a fotografovaním lidi
žijících na okraji společnosti. Navštívila jsem i nebezpečné slumy v
Nairobi a rozhodla se, že tomuto druhu práce chci věnovat svou
profesionální činnost. Zdálo se mi to smysluplnné a osobně obohacující.
Měla jsem to rozporuplné štěstí, že jsem byla svědkem i několika velice
nešťastných událostí v historii afrického kontinentu - například
masivního exodu lidí po masakrech v Rwandě. Somálsko jsem zažila před,
během a po válce, která do jisté míry v některých částech dosud trvá.
Afrika a jeji lidé patří mezi nejsilnější zážitky posledních třiceti let
mého života," říká Líba Taylor.
Zdroj: Czechpressphoto