Ve tmě kavárny se po celou dobu střídají dva sehrané týmy. V každém týmu je šest lidí – hosteska, dva číšníci, barman a dva průvodci. Všichni nevidomí. „Každý přesně ví, co má dělat a kudy chodit, jinak by to v té tmě ani nešlo“.
Jak probíhala návštěva kavárny?
Před kavárnou nás v jedenáct hodin vítá hosteska, která hned ví, k jakému stolu nás nechá odvést. Na magnetické tabuli si hmatem zaznamenává,jak lidé do kavárny přichází a odchází. Pak nás vyzve, abychom se zbavili jakéhokoli zdroje světla, batohů, deštníků a jiných zbytečností, to proto aby byl zážitek ze tmy úplný. Po chvíli, jak se postupně uvolňují místa v kavárně, se nás ujímá průvodce, který nás spojí do vláčku po čtyřech, držíme se levou rukou za rameno před námi a hurá do tmy. Procházíme třemi dveřmi, které brání tomu, aby dovnitř neprosvitla ani špetka světla. V kavárně je celkem šest stolů ve tvaru šestibodu Braillova slepeckého písma. K jednomu z nich nás průvodce usadí a už čekáme na svého číšníka Tomáše. Ze tmy se ozve příjemný hlas, který nám nabízí teplé i studené nápoje. Než se nadějeme, je zpátky a žádá nás, abysme si dali ruce na hranu stolu. Po stole nám pak sune šálek kávy nebo čaje a připomíná, že cukrem dovnitř se už musíte strefit sami. Za nápoj číšníkovi odevzdáme jeden speciální žeton – kavárenské platidlo. Nevidíme vůbec nic. Jsme zcela odkázáni na své další smysly – chuť, sluch, hmat …
Až nám tma začne být těsná, zavoláme Tomáše a vydáme se na cestu ven. Opatrně za sebou zasuneme židli, vezmeme si svůj hrneček, který nám na památku zůstane, a ve vláčku projdeme opět třemi dveřmi ven. Když se otevřou ty poslední, do očí nás udeří prudké světlo. Je oslepující, mžouráme jako krtek. Zase vidíme. Máte pocit, že už víte, jaké to je?!
Ale víte? My jsme zažili tmu, ze které můžeme na rozdíl od nevidomých kdykoli odejít…
Zdroj: ZŠ Botičská
